Dovolená
26. 8. 2008
Jako každý rok jsem letos vyrazila s rodiči na dovolenou. Letos nám poskytl útočiště,
tak jako minulý rok, penzion nedaleko lázní v Jeseníku (jméno si nechám pro sebe, nebudu dělat reklamu :-)). Cestou tam jsme najeli jen o 40km víc než obvykle, z čehož začala taťku bolet asi poprvé v životě hlava. Ale to víte, dovolená bez bloudění by ani dovolenou nebyla!
Hned jak jsme dorazili, ubytovali jsme, došli jsme si na
jídlo a mamka začala plánovat výlet na další den.
ráchám ve slíbeném lomě. Když jsme k lomu přišli a koukli na vodu, zase jsme si to koupání rychle rozmysleli, protože nejsme zvyklí koupat se v brčálově zelené voděŠli jsme do vesnice Žulová. Až na těch 6km z kopce po kamenitý cestě, po který tekl potok, to byla fajn cesta, i když se dá říct, že vpřed
mě poháněla jen představa, jak se (trochu přeháním). A ještě jsme nakonec potkali znamé z minulého roku (jak by řekla ségra - "Pláštěnkáře" :o)), a domluvili si, aby nás přišli navštívit. Ještě ten večer na nás houkali od dveří v restauračce, když jsme večeřeli. Já jsem si zdárně domluvila jízdy na koních s panem majitelem
a šla jsem spát.
Tak dny ubíhali. Já jsem většinou vstávala v 6:15, abych mohla prožít krásné 2 hodiny v sedle, zdárně jsem chytla nějaký exem, narazila jsem si bok, když jsem spadla z koně při výuce klusu, měla puchýř od nových bot, když jsme šli na Praděd. Pak taky břichabol, když jsem se přejedla a rýmu když jsme se
byli koupat ve smradu ve Velkých Losinách. Jo, už bylo dost stěžování :)
Ani jsme se nenadáli, a už jsme jeli domů. Cestou jsme se ještě stavili v Poličce za známými, kteří nás nakrmili, nejspíš jsme vypadali po tom týdnu dost hladově. :)
tak jako minulý rok, penzion nedaleko lázní v Jeseníku (jméno si nechám pro sebe, nebudu dělat reklamu :-)). Cestou tam jsme najeli jen o 40km víc než obvykle, z čehož začala taťku bolet asi poprvé v životě hlava. Ale to víte, dovolená bez bloudění by ani dovolenou nebyla! Hned jak jsme dorazili, ubytovali jsme, došli jsme si na
jídlo a mamka začala plánovat výlet na další den. ráchám ve slíbeném lomě. Když jsme k lomu přišli a koukli na vodu, zase jsme si to koupání rychle rozmysleli, protože nejsme zvyklí koupat se v brčálově zelené voděŠli jsme do vesnice Žulová. Až na těch 6km z kopce po kamenitý cestě, po který tekl potok, to byla fajn cesta, i když se dá říct, že vpřed
mě poháněla jen představa, jak se (trochu přeháním). A ještě jsme nakonec potkali znamé z minulého roku (jak by řekla ségra - "Pláštěnkáře" :o)), a domluvili si, aby nás přišli navštívit. Ještě ten večer na nás houkali od dveří v restauračce, když jsme večeřeli. Já jsem si zdárně domluvila jízdy na koních s panem majitelem a šla jsem spát. Tak dny ubíhali. Já jsem většinou vstávala v 6:15, abych mohla prožít krásné 2 hodiny v sedle, zdárně jsem chytla nějaký exem, narazila jsem si bok, když jsem spadla z koně při výuce klusu, měla puchýř od nových bot, když jsme šli na Praděd. Pak taky břichabol, když jsem se přejedla a rýmu když jsme se
byli koupat ve smradu ve Velkých Losinách. Jo, už bylo dost stěžování :) Ani jsme se nenadáli, a už jsme jeli domů. Cestou jsme se ještě stavili v Poličce za známými, kteří nás nakrmili, nejspíš jsme vypadali po tom týdnu dost hladově. :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář